:D

28. června 2015 v 9:00 | Ema:)
Ahoj.
Vy sem stále chodíte, ale tento blog je neaktivní, nefunkční, nezajímám se o něj a už mám jiný. Pokud ten jiný blog ještě neznáte, podívejte se do komentářů předchozího článku.

Ema
 

Méně aktivity na blogu

16. června 2015 v 21:15 | Ema:) |  Blog
Ahoj, jelikož už mě blog nebaví, najdete mě na jiném blogu, zatím ho zakládám. Budu tam pod jinou přezdívkou. Tento blog se mazat nebude, ale enbudu odpovídat na komentáře:( až na novém blogu:))

kolotoč lží

15. června 2015 v 21:06 | Ema:) | 

Niní bych se tu ráda veřejně litovala, takže to an nemusíte číst.

Jednoduše už nechci nic dělat. Koníčky, školu a tak. Ve škole mě šikanují, smějí se mi, nadávají mi, mlátí mě, vyhrožují mi, vydírají mě. Věčně do mě strká jeden tlusťoch, holky na mě křičí, nadávají mi, že jsem divná a dneska na mě zavolaly policii.
Prostě jsem šla vyzvednout bráchu a jedna holka na mě začala křičet. Měla jsem zrovna neuvěřitelné křeče v břiše a potřebovala k doktorce. Křičela na mě, že jsem kráva a brácha ani spolužačka se mě nezastali. Ani nevím, jak se jmenovala, neznala jsem ji. Pomlouvali mě, tak se mi smála. Tak jsem jí řekla, že ani nevím, kdo je a že ji neznám a ona říkala, že můj brácha je lepší než já a že já jsem kráva a podobně. To jsem vybouchla a zakřičela na ni: "Nech mě bejt, mám křeče v břiše a potřebuju k doktorce!" Ona se začala chechtat, potom vzala mobil a ukázala mi, jak vyíčí číslo 158. Řekla tomu poldovi adresu, kde jsme byli a že je tu nějaká holka, která ji obtěžuje. Řekla jsem, že já odcházím, že mám zpoždění a ona to zavěsila.
Mám toho dost. DOST DOST DOST DOST A JEŠTĚ JEDNOU DOST! Volají na mě policii. Svedou na mě průšvihy a málem mě kvůli nim vyloučí ze školy! Učitelky o mě šíří drby a jsou na mě zasedlé! Když jdu po chodbě, slyším, jaká jsem píča a kurva! Strkají do mě a u toho mečí. Posmvají se mi, že chodím s jedním ošklivým klukem, což nen prada. A dvakrát mě zmlátily devťačky a skoro každý den mi vyhrožují dalším zmlácením! Prostě už jsem unavená. Už to nedávám. Už to nezvládám. Už ne, proč?!"
 


Nové fotky mých zvířátek

15. června 2015 v 19:43 | Ema:) |  Zvirata
Mám pár hezkých fotek mých zvířat!:) Mmochodem mám 20 šneků, z toho dva africké.

Zde vidíte šneky, kteří se na sebe navzájem nalepily.

zde porota závodu, který brzy uvidíte na fotce.

velký závod!:D

Zde přepravka na šneky, kterou jsem vyrobila.

Můj nejmenší zahradní šnek Alex!:)

Můj králík Kulíšek a mí dva afričtí šnečci Ulitka a Dobby.

A tady je něco pro minecrafťáky. Já minecraft nehraju, ale když mi brácha ukázal fotku Pigmana na slepici, což pigmani nedělají, udivilo mě to...:))

Věštkyně a dvě velká světl

15. června 2015 v 19:21 | Ema:) |  Má tvorba-básně, příběhy, obrázky
Dnes je den jako každý jný. pondělní odpoledne plné slunce a tepla. Jmenuji se Kristýna, je mi dvacet let a zatím hledám práci, nebo alespoň brigádu, ale neúspěšně. pomáhám lidem, ale nevydělávám si tím. Vykládám jim totiž karty a věštím budoucnost. Nejsem cikánka a nejsem chudá a hlavně nelžu.

Na stůl pokládám další čtyř karty, otočím je a prohlédnu si je. "Milá slečno, že vy máte nějaké problémy s žaludkem?" zeptám se. "Jak to víte?" nechápe hnědovlasá dívky sedící naproti mě. "Pomocí karet." mrknu na ni. Z ostatních karet jí potom řeknu, co ji čeká a ona odejde. Žádněho dalšího zákazníka nečekám a pomalu se začínám nudit. Chvíli přejíždím po bocích karet, potom balíček položím a vykloním se z okna svého malého domečku. Je teplo a vzduch je vlhký, ani lísteček se nepohne a tak je pro mě snadné, zahlédnout postavu, která e ke mě blíží. "To je zvláštní..." pomyslím si a otevřu diář, jestli jsem na nějakého zákazníka nezapomněla, ale opravdu už nikdo přijít nemá. Zrovna nemám chuť, věštit z karet, proto mě nepotěší, kdyžn na můj zvonek onen návštěvník zazvoní. "Dobrý den, pane...paní..." zakoktám se a následně se celá roztřeu, když otevřu dveře osobě, která nemá obličej. "Neděste se, slečno." zachraptí postava a přiloží si šedý prst tam, kde by měla mít ústa. "Kdo jste?!" ptám se a snažím se, zavřít dveře. "To není důležité, chci, abyste m něco vyvěštila." řekne ta osoba a bez pozvání vkročí do místnosti. "Ale potom půjdete!" křiknu za ní do pracovny, kde už sedí.

Vytáhnu balíček karet, zamíchám ho a zeptám se: "Tak co chcete vyvěštit?" "Vaši budouctnost" odpoví osoba. "Prosím?" nechápu a osoba to zopakuje. "Proč?" Záhadný návštěvník jen řekne: "Dělejte, co vám povídám. Jsme smrt. Pokud nechcete, abych si odved vás, musíte se vyhnout nebezpečí." Začnu horlivě vykládat karty a listovat v knize, co která přesně znamená. Zvednu oči od karet, ale Smrt už tam není. Nějak mě to po pravdě nezatěžuje a já se věnuji kartám. Než si ale stihnu vyvodit nějaký závěr, zazvoní mi telefon. Zvednu ho. "Kristýno, představ si, že alex pořádá párty! Rychůle pojeď k němu, už jsme tu s Nikolou a Michalou!" oznamuje vzrušeně má kamarádka Hanka. "Hned jsem tam!" zajásám, smetu karty ze stolu a jedním svižným pohybem je dám do krabičky.
.....................................................................................................................................................................

Jsem opilá. A to pořádně. Je tma, už je zima a motá se mi hlava. Jdu k autu, nerozhlížím se. najednou uvidím dvě světla, která se ke mě blíží. Místo toho, abych utekla, se zastavím a zírám na ně. Najednou uslyším, jak auto brzdí, ale je pozdě. Před očima mi projede mých dvacet let života a já padám a padám a padám.

Zase stojí přede mnou. Smrt. "Nepoučila jsi se." řekne mi chraplavě. Rozhlédnu se, ale vidím jen Smrt. Smrt všude kolem mě. "Měla jsem se podívat na ty karty." hlesnu a v krv už nemám ani známku alkoholu. "Ano, to tedy měla." přikývne smrt. "Ale byla jsi za život moc hodná. Zadarmo jsi lidem věštila budoucnost. pomáhala js charitám a dělala spoustu jiných dobročnných věcí. Protestovala proti zabíjení zvířat, byla js hodná na lidi. A proto ti dávám ještě jednu šanci. Teď se vrátí čas, ty před tím autem utečeš, ano?" chraptí Smrt. "Já...Já děkuju." řeknu a zavřu oči.

Vidím dvě světla a vm, co mi říkala Smrt. "Ostatní takovou šanc neměli, proč bych ji měla mt já?" přemýšlím. A zase je pozdě. "Neponaučitelná." konstatuje smrt a luskne prstem.

Porodní sestry volají: "Je to holčička!" a já se poprvé nadechnu. Můžu jen křičet. A taky křičím pořádně. Vzpomínám si na ta dvě velká světla...

Není to o ničem, ztrácí to jakoukoli pointu, příběh, děj a já nevím co ještě... Ale snad se líbila tahle povídka...


Další články


Kam dál