Věštkyně a dvě velká světl

15. června 2015 v 19:21 | Ema:) |  Má tvorba-básně, příběhy, obrázky
Dnes je den jako každý jný. pondělní odpoledne plné slunce a tepla. Jmenuji se Kristýna, je mi dvacet let a zatím hledám práci, nebo alespoň brigádu, ale neúspěšně. pomáhám lidem, ale nevydělávám si tím. Vykládám jim totiž karty a věštím budoucnost. Nejsem cikánka a nejsem chudá a hlavně nelžu.

Na stůl pokládám další čtyř karty, otočím je a prohlédnu si je. "Milá slečno, že vy máte nějaké problémy s žaludkem?" zeptám se. "Jak to víte?" nechápe hnědovlasá dívky sedící naproti mě. "Pomocí karet." mrknu na ni. Z ostatních karet jí potom řeknu, co ji čeká a ona odejde. Žádněho dalšího zákazníka nečekám a pomalu se začínám nudit. Chvíli přejíždím po bocích karet, potom balíček položím a vykloním se z okna svého malého domečku. Je teplo a vzduch je vlhký, ani lísteček se nepohne a tak je pro mě snadné, zahlédnout postavu, která e ke mě blíží. "To je zvláštní..." pomyslím si a otevřu diář, jestli jsem na nějakého zákazníka nezapomněla, ale opravdu už nikdo přijít nemá. Zrovna nemám chuť, věštit z karet, proto mě nepotěší, kdyžn na můj zvonek onen návštěvník zazvoní. "Dobrý den, pane...paní..." zakoktám se a následně se celá roztřeu, když otevřu dveře osobě, která nemá obličej. "Neděste se, slečno." zachraptí postava a přiloží si šedý prst tam, kde by měla mít ústa. "Kdo jste?!" ptám se a snažím se, zavřít dveře. "To není důležité, chci, abyste m něco vyvěštila." řekne ta osoba a bez pozvání vkročí do místnosti. "Ale potom půjdete!" křiknu za ní do pracovny, kde už sedí.

Vytáhnu balíček karet, zamíchám ho a zeptám se: "Tak co chcete vyvěštit?" "Vaši budouctnost" odpoví osoba. "Prosím?" nechápu a osoba to zopakuje. "Proč?" Záhadný návštěvník jen řekne: "Dělejte, co vám povídám. Jsme smrt. Pokud nechcete, abych si odved vás, musíte se vyhnout nebezpečí." Začnu horlivě vykládat karty a listovat v knize, co která přesně znamená. Zvednu oči od karet, ale Smrt už tam není. Nějak mě to po pravdě nezatěžuje a já se věnuji kartám. Než si ale stihnu vyvodit nějaký závěr, zazvoní mi telefon. Zvednu ho. "Kristýno, představ si, že alex pořádá párty! Rychůle pojeď k němu, už jsme tu s Nikolou a Michalou!" oznamuje vzrušeně má kamarádka Hanka. "Hned jsem tam!" zajásám, smetu karty ze stolu a jedním svižným pohybem je dám do krabičky.
.....................................................................................................................................................................

Jsem opilá. A to pořádně. Je tma, už je zima a motá se mi hlava. Jdu k autu, nerozhlížím se. najednou uvidím dvě světla, která se ke mě blíží. Místo toho, abych utekla, se zastavím a zírám na ně. Najednou uslyším, jak auto brzdí, ale je pozdě. Před očima mi projede mých dvacet let života a já padám a padám a padám.

Zase stojí přede mnou. Smrt. "Nepoučila jsi se." řekne mi chraplavě. Rozhlédnu se, ale vidím jen Smrt. Smrt všude kolem mě. "Měla jsem se podívat na ty karty." hlesnu a v krv už nemám ani známku alkoholu. "Ano, to tedy měla." přikývne smrt. "Ale byla jsi za život moc hodná. Zadarmo jsi lidem věštila budoucnost. pomáhala js charitám a dělala spoustu jiných dobročnných věcí. Protestovala proti zabíjení zvířat, byla js hodná na lidi. A proto ti dávám ještě jednu šanci. Teď se vrátí čas, ty před tím autem utečeš, ano?" chraptí Smrt. "Já...Já děkuju." řeknu a zavřu oči.

Vidím dvě světla a vm, co mi říkala Smrt. "Ostatní takovou šanc neměli, proč bych ji měla mt já?" přemýšlím. A zase je pozdě. "Neponaučitelná." konstatuje smrt a luskne prstem.

Porodní sestry volají: "Je to holčička!" a já se poprvé nadechnu. Můžu jen křičet. A taky křičím pořádně. Vzpomínám si na ta dvě velká světla...

Není to o ničem, ztrácí to jakoukoli pointu, příběh, děj a já nevím co ještě... Ale snad se líbila tahle povídka...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama