Jiné

smrt...........

12. června 2015 v 13:19 | Ema:)
Jak možná víte, jedna blogerka včera spáchala sebevrdaždu. Měla důvod-byla týraná, zoufalá. Proto dnes nevyjde žádný článek. Nepřijde mi vhodné, něco veselého psát, když někdo umřel.

Dobrý přítel

11. června 2015 v 20:28 | Ema:)
Ani nevíte, jab bych chtěla někoho, kdo by mi rozuměl. Někoho, kdu by mě měl rád, kdo by mi rozuměl, kdo by byl chápavý, měl rád hudbu a knihy, se smyslem pro humor ale ne ukecaný... Prostě nejsem úplná. Mám ráda toho muže z minulého života, ale jak ho najít? Desítky minut to probírám s Jimem, ale stejně je to blbý. Říká, že až budu připravena, budu vědět vše, co chci. A Tobiáš vždycky dodá: "Nic není náhoda všechno je osud.", což mě občas naštve:-D

Teď čučím na StarTrek...:) Jo, ten koho chcci poznat, musí mít rád nějaký seriál...:D
Jen nevím, jestli by to vůbec mohl být kluk. Nemohl by být v mém věku, ti jsou ještě nedospělí. Musel by být minimálně o rok starší... Možná o dva. Aby vůbec chápal, co cítím.
Potřebuju se svěřit. Někomu jinému než jsou andílci....:( Jemu-tomu z minulého života.

Pořád si čtu ten dopis, koukám na obrázky...:-/ Tohle je jiný pocit, než jsem kdy zažila. Moc hezký, ale smutný. Kdyby jen mohl přijít. Jim říká, že možná fakt přijde za rok. Ale že odpověď najdu, až budu připravena, dozvědět se ji...:(

Tak uvidím.

Em.......................................................................

Vrátí se?

11. června 2015 v 7:33 | Ema:)
Strašně moc se mi stýská po tom muži, kterého odvedli. Nakreslila jsem jeho obrázky, vše jsem si schovala do dřevěné truhličky od bráchy. Je mi strašně líto, že tu není. Takhle se mi nikdy nestýskalo...
Opravdu nevím, jak je to možné, ale vzpomněla jsem si a vlastně jsem za to ráda. Vím, že je tu někdo, kdo mě má...měl rád.
Byl vysoký, měl tmavé vlasy i oči, široká ramena, uniformu. Ta vůně přišla a odešla a já si 10.6 vzpomínala průběhem dne, až jsem si večer uvědomila, že se nikdy nevrátil a uhou dobu jsme brečela, dokud mě neuklidnil Jim, což on umí dobře. Chystáme se jít za máminýma kamarádkama, kteří se tím zabývají a taky dělají nějaké reiki, ale nedělají to pro prachy. Jednu z těch žen upřímě nesnáším a nevím proč, když sjem ji viděla jen jednou...:/

Nepředpokládám, že zvládnu dešní tři testy, když se cítím... No jako by mi umřel někdo blízký. Vím, že je to minulost. Já žiju teď a tady. Ale třeba jsem se tehdy nesmířila s jeho smrtí. nejvíc se bojím, že jsem mu nestihla říct, jak ho mám moc ráda. To je můj největší strach od malička. Že umře někdo, s kým jsem teď byla rozhádaná, že mu neřeknu, jak ráda ho mám a on neumře s vědomím, že je to tak. To je můj největší strach a asi už vím, proč...:(

Teď se snažím rozveselit, tak držte palce.

"Přijdu za rok, mám tě rád."

10. června 2015 v 20:58 | Ema:)
Měla jsem možnost, nahlédnout do minulého života. vše navazuje na jeden sen, ale to je na dlouho, raději to shrnu.

Šla jsem na procházku a něco jsem cítila. Byl to někdo, koho jsem strašně milovala a najednou jsem měla pocit, že ho potřebuju obejmout, byla jsem šťastná, že je zpět. Ale nebyl, ani jsem nevěděla, o koho jdeozbrečela jsem se, že tu není. Takové to je, když někdo někoho miluje. Moc jsem ho milovala a miluju.

V mysli se mi objevili vzpomínky, jak ho odváděli. Měl uniformu a nějakou hvězdu jako maj policajti. A nechal mi vzkaz, na kterém stálo:
Moje milá,
vrátím se za rok. Mám Tě rád.

Podpis chyběl, ale viděla jsem jeho obličej. Byla to podivná hipnóza, napsala jsem ten vzkaz na kus papírku a nakreslila jsem jeho obličej. Vím, že se už nevrátil, ale ani nevím, kam ho vedli. Prostě jsem se tehdy probudila a byl tam jen ten paírek.

Když jsem zase viděla ten dopis, který nebyl napsaný mým písmem, ale napsala jsem ho já, brečela jsem strašně dlouho. Řekla jsem to mámě a ona říkala, že takovéhle sliby se dodržují a že přijde, ať se nebojím, v tomhle životě. já vím, že přijde a Jim říkal, že možná skutečně až za rok, ale to je taky na dlouhé vyprávění.

Každopádně jsem si založila jeho obrázky i ten vzkaz a už vím, co je, někoho milovat. protože já toho muže miluju, ta vůně mi ho ukázala. Nevím, kam ho ti pitomci odvedli, ale měl uniformu, tak třeba do války. Doufala jsem, že se vrátí, ale nevrátil.

Strašně moc se těším, jestli přijde. Mocmocmoc se mi stýská, ani nevíta jak. Jako by někdo sebral vaše rodiče/partnera. Mám ho strašně moc ráda, nevím kde se ve mě ty vzpomínky vzaly, ale prostě je součást mého života. Už vím, proč si připadám tak neúplná.

Kdybyste někdo byl ochoten poradit mi... Třeba jestli nevíte, kam ho odvedli, jak ho najít a podobně, budu vám strašně moc vděčná, protože ho prostě miluju, nemůžu bez něj žít, i když neznám jeho jméno. Prostě nemůžu. Je to někdo, koho jsem hledala a hledám celý život. Ten lístek papíru se vzkazem je to nejdůležitěší a nejcenněší, co vlastním...

"Paní, mňouká vám kabelka."

10. června 2015 v 17:26 | Ema:)
Tak si tak sedím naproti řediteli, který rozhodne o mém přijetí na novou školu. Máma sedí vedle mě, povídá si s nm, on po ní dost divně kouká. Z toho ředitele nemám dobrý pocit. Sice vypadá v tom fraku, s nádhernými vlasy a krásným pohledem neuvěřitelně sexy, ale stejně.

Sedí v koženém křesle, máma si stěžuje na šikanu v naší škole a občas začne divoce máchat rukama, místy jsem ji musela zklidnit. Trvá to dost dlouho. Od té chvíle, co jsem si s ním podala ruku a řekla: "Dobrý den.", j mi podivně. Mám takovou schopnost, že vím, jaký ten člověk je, jaký bude náš budoucí vztah, co cítí a podobně. Pan ředitel byl velmi znuděný.

Když padlo téma na šikanu, znervózněl, opřel se a prsty posunul vysvědčení po stole směrem k nám, což bylo jasné gesto toho, že máme jít, ale byla jsem jediná, kdo si ho všiml. Jsem vnímavá, neunikne mi žádná narážka, skryté gesto nebo něco podobného.

Při pohovoru se snažím být klidná, dívat se na ředitele (podle toho, jak vypadal, jsem se nemohla dívat jinam:3), neklepat se, nekoktat a celkem se mi to dařilo. Máma chvílemi zvyšovala hlas, já jsem se chvílemi klepala.

Zatím vše probíhá v pořádku, ředitel říká, že se ještě zamyslí a podobně. V tom se z máminy kabelky začne ozývat: "Mňáááu, mňau, mňau, mňááůůů..." "Paní, mňouká vám kabelka." řekne ředitel(jak bystré). Bylo to mámino nové vyzvánění na mobil, ale úlet to byl hustej:D
Tak uvidíme, uvidíme.
Takže mě doufám vezmou, říďa si snad nemyslí, že máma pašuje kočky a já jsem celkem veselá:D

Horrory 18+?! Blbost!

6. června 2015 v 20:49 | Ema:)
Ahooj!
Vte, nad čím přemýšlím? Proč jsou horory od 18 let? No fakt, je to přece podivné. Tak třeba včera jsem se koukala na nějakej horor a skoro žádná krev.
Třeba mně krev, maso apod. nevadí. Já nesnáším takové to psycho... Někdo někam jede s přítelem, přítel se ztratí, jeho pokoj je najednou úplně neobydlený a podle všech přijel jenom ten někdo bez přítele a přítel vlastně vůbec nikdy nežil. No, to byla taková ukázka. Děsivý ne? Ne??

Proto jsem jako malá holka nekoukala na Hallo Kitty, ale při nejhorším na Pata a Mata. Teď je mým nejoblíbenějším seriálem Vraždy v Midsomeru, Můj přítel Monk, Je to vražda, napsala a podobně. Prostě miluju detektivky...:3 Já vím, je to podivné, ale je to tak. Sním o tom, že budu policistka a chci vyšetřovat vraždy. Třeba být patolog, ale to asi ne...:D

Horory podle mě nejsou špatné. Je to způsob, jak se vlastně vypořádat se strachy, jak se zdravě postrašit. Miluju strach, ráda se bojím, baví mě to. Proč se na horory dívat nesmím? Ve Futuramě jsou horší scénky a narážky na věci, o kterých by dět vědět neměly, ne? Všechno je plné násilý. I Krteček, Perníková chaloupka, Sněhurka...

V pohádkách nás učili, že dobro vždy zvítězí nad zlem. A já si připomenu, že je to lež, tím že kouknu na Horůůůrek:D Pamatuju si, jak jsem v knihovně vždycky chodla do oddělení pro dospělé, vzít si krvák:)

Nevím, jestli je to v pořádku, ale krev mi rozhodně vadí víc než ty spousty nechuťáren v Simpsonech, Futuramě nebo jných seriálech, ale je to tak.
Kdyby se děti směly dívat na horory, nežily by ve sladké iluzi, že je svět tvořený z lízátek... :P

Mnojo, ale aspoň jsem se mohla vypsat. Mám tu jakéhosi ducha a musím se mu věnovat.:)

Em:D

Tři přání.

6. června 2015 v 15:55 | Ema:)
Ahoj!
Zase jsem si vzpomněla, že mám blog a rozhodla jsem se, inspirovat se článkem z Aluska.org.
Co bych si přála, kdybych chytla Zlatou rybičku. Má přání se schodují skoro přesně s těmi Aluščinými, ale berme to tak, že nesmím ovlivňovat ostatní lidi kolem mě, takže přání se vztahují jen a jen na mě.

Abych byla nejlepší ve škole, chytrá, pilná a tím pádem i na dobré škole a později v dobré práci, což se od toho tak nějak odvíjí.
No posuďte, nebylo by to super? Jedničkářka Ema, Ema v Mense (Ale Ema má pouze IQ 112:D, že ano??), Ema milionářka, Ema blablablablabla...

Abych měla všechny schopnosti, které vůbec mít můžu.
Bylo by to super, ale teď zase "kopíruju" Alušku, nebodu to tu teda rozvádět.

Abych měla šťastný osobní život.
To zahrnuje skvělou rodinu, dům, málo nemocí, krásné dovolené, společné chvíle, málo hádek... No posuďte, nebylo by to super? Bya bych šťastná. Jelikož místo, kde žiju, není můj domov a já to cítím, přeju si, abycj nějaký brzo našla.

Jestli bych směla kecat do cizích záležitostí, přála bych si toto:

Stop všem nemocem, hladomoru, umírání na žízeň a umírání při porodech, světový mír - DOBRO PRO ZEMI A JEJÍ OBYVATELE
Na světe by měli být všichni šťastní (já mluvím jako komunista:DDD), nikdo nemán právo, někoho zabíjet. Znamenalo by to světový mír, tím pádem se to, že bychom se měli hezky...


Všichni by se chtěli radovat, smát se, trávit čas s rodinou(:(smutné téma pro mě)
Všichni by na sebe měli dost času, radovali by se a nebrečeli. Nikdo by nepřišel z práce smutný, naštvaný a nekřičel rovnou na své děti, že jsou flákači, ikdyž se ty děti opravdu snažily a nezasloužily si to a učily se a kreslily mámě obrázek a stejně jsem ho pak našla v koši a není to fér!

Konec nespravedlivosti:D

A co byste si přáli vy? Napište o tom článek, pokud jste tak udělali, napište do komentářů, ráda si ho přečtu:))

"Já nejsem Ema":DDD

20. května 2015 v 18:44 | Ema:)
Sedme takhle s kamarádama ve škole u oběda.
Byl tam M-jeden kámoš, na levo od něj jsem seděla já a na pravo bylo volné místo. Za volným místem seděla nějaká holka. A ta holka volala: "Emo! EMo, pojď sem!" Emo!" (nejmenuju se ema, nemyslela mě.).. Volala na nějakou holku ve frontě. A M se k ní naklonil a povídá: "Já nejsem Ema." :DDD

No a naproti nám s M byl další stůl a seděl tam takovej vysokej puberťák, kterej vypadal jako gay (nic prot gayům nemám!!) Tak jsme se smáli a najednou mě napadlo: "M, to je přece Ema!" :DDDDDDDDDDD Takže jsme toho puberťáka přejmenovali na Emu:DDD

Chechechechecheche!:DD Ema, chápete...
Měl jste vidět M, jaký z toho měl záchvat smíchu!:D
A já taky.:D
Jenom Ema se sebral a odešel.
Ale nevěděl, že se smějeme jemu!
"Já nejsem Ema!":DDD

Z generace na generaci

19. května 2015 v 14:34
Tak si zrovna poslouchá psničky od Beatles a říkám si, že ten čas tolk plyne. Vte, v jedné chvíl se všichni radují ze přistání na Měsci, pak z nových počítačů a nakonec tu už nebude nic.

Jedné, co nás všechny přežje budou právě mlí Beatles. A Semir Gerchan, ale to je vedlejší. Ptostě si neumím představt, jakl smy, děti, povedeme na světě bez zkušených rodičů a prarodičů. A bez knih. Nevím, jestl si na Beatles někdo za sto let ještě vzpomene, natož na nás, kteří vlastně pro budouctnost neděláme nic. Ale jak pro n máme něco udělat, když nevíme, jaká bude? A když většna z nás (včetně m+) neví, kdo vlastně vůbec je? Netuším... No jo no... Těžko říct.

Nechápu situaci.

16. května 2015 v 20:33
Po menší hádce s Alisonem, po které mi řekl, že mi udělá layout, jsem myslela, že je vše v pohodě. Ale?

Alison maže mé komentáře, zablokoval mě bez vysvětlení v chatu. Potom, když jsem se ho zeptala, proč, odpověděl, že to nechce řešit apod.,

Já nevím, co mu furt dělám. Že mu nemám komentovat články a tak... Má očividně nějaké obrovské záchvaty puberty, či co... A asi to s ním pořádně cloume, tak za to nemůže...

Každopádně mě to mrzí, že se mnou nedokáže normálně komunikovat a místo toho mě blokuje. No, na jeho blog stejně nemám za potřebí lést, když se chová takhle...

...Tak tak. Nemám důvod, blokovat si tě, Martine, nic jsi mi neudělal. Tak se kdyžtak vyjádři svým názorem, já proti němu ni nmám, ať je jaký je.

S pozdravem a touhou po aspoň jednom normálním dni
Ema

Ale mě to nezajímá!

11. května 2015 v 13:41
"A odnes koš, ukliď králíkovi..." "ALE MĚ TO NEZAJÍMÁ, MAMI!"

Tak tohle je celkem normální. Jo. Nezajímá mě matika, uklízení, minecraft. Proč se ve škole musím učit to, co mě nezajímá? Já chci dělat práci, co mě zajímat bude. Psát knihy a ještě jedno vysněné povolání, o kterém jste si mohli přečíst na starším blogu. Mě nezajímá, jak se vypočítává rychlost pádu dvoukilového předmětu z padesátimetrového paneláku:D Mě zajímá, jak se zlepšit ve psaní, jak procvičovat své talenty!!!

Jasně, matiku musím umět, oki. Ale základy umím. Stačí. No jo, střední, vysoká, práce. Supr.
Ale je to plýtvání času. Až budu jako babka sedět na houpacím křesle, uvědomím si to.

jsme vegetariani.blog.cz

10. května 2015 v 19:15
Nechce někdo tenhle blog na adrese jsmevegetariani.blog.cz? Je mi ho líto mazat, tak kdyby ho někd chtěl, nějaký vegetarián/vegan, dám mu heslo. Pak si může změnit mail, tapetu atd. Díky,
em:)

Ten duch holčičky

10. května 2015 v 9:43
Začalo to tím, že jsem slyšela hlásek: "Hanko! Haničko, Haničko!" a následně viděla černou postavu, která ke mě šla. Potom něco černého, co se proplétalo kolem zdí a nakonec bílou postavu v šatech, malou. o bila ta holka. Muselo jí být tak šest, možná pět. Dotýkala se dispelje mého tabletu, když jsem na něco klikla, ona klikl na něco jiného.

Podle mě tu mám dva duchy. Toho černéhio - vysoká, zřejmě mužská, černá postava, která ke mě jde a zplývá do zdí a ta malá holčička, co na mě mluvila, ta v bílých šatech, pihatá, copatá. Viděla jsem ji. Poslala mi do hlavy něco jako fotku:)

Tak tak.
em.)

Duch?

9. května 2015 v 23:51
Právě jsem psala článek "KONTAKT", když slyším, jak na mě volá dětský holčičí hlásek jménem. Tak si říkám, že to je blbost, ale ono znova! "Hanko! Hanko, Haničko! Haničko!" takový ten hlásek pětileté holčičky, co si chce hrát. No, trochu jsem se bála, protože ducha jsem popravdě nikdy neslyšela. Tedy jestli to byl duch. Teď bych možná přijala nějakou tu radu...

No tak jsem šla k mámě, ale ta se jen smála, že to na mě mluví Múza(ale je pravda, že jsem stihla napsat mimořádné množství kapitol a měla jsem výborné nápady). Když jsem se vrátila, klikla jsem na Rozepsané články. A ani jsem se nedotkla myše a vyjel mi nápis: Opravdu chcete článek KONTAKT smazat? Tak jsem dala že ne. Už ten hlásek neslyším, ale celkem bych chtěla. Chudák holčička se mnou vhtěla mluvit, dokonce znala mé jméno...

Oblíbení YouTubeři

9. května 2015 v 18:08
1. HOGGY
Hoggy, Petr Lexa. NejnejnejYouTuber, zpěvák...:3 Hoggy-prasátko. Je supr, parádní, hraje divadlo, zpívá, natáčí videa... Chtěla bych ho vidět v reálu, protože to je parádní youtubeeeeeer...

2. Nejfake
Maska, sluneční brejle, humor, tajemství, anonymita. Nejfake se odhalil, ale já nevím, jak vypadá a je mi to jedno, protože Jméno ani Tvář nejsou důležité, důležitá je myšlenka a názor!:)

3. Několik jiných lidí, jako sou Datel, Ati atd...
Prostě normální youtubeři, vlogeři, lidi, které sleduju jen tak, ani je moc neodebírám.

Jo a ještě si dovolím udělat reklamu na kanál Jan Tyl. Už má dost videí a jde mu to:)
 
 

Reklama